Pěstování a sklizeň

Pěstování

Lékořice roste nejlépe v úrodné, hluboké kypré půdě na slunných místech a sklízí se na podzim (září až prosinec), dva až tři roky po výsadbě. Lékořicový extrakt se vyrábí vařením kořene a následným odpařením vody. Ve skutečnosti je název 'lékořice' odvozen ze starořeckého slova 'glukurrhiza', což znamená 'sladký kořen'. Výtažky z lékořice se vyrábí jak v pevné formě, tak ve formě sirupu. Množení probíhá dělením časně z jara. Výsev na podzim.

Sklizeň

Na podzim, nejlépe v říjnu, kdy rostlině opadávají listy z rostlin se sklízí alespoň tříleté tlusté kůlovité kořeny. Nejméně glycyrrhizinu mají v srpnu, jarní výnos je nižší nez podzimní. Kořeny se omyjí, oškrabou a usuší při teplotě kolem 30°C (teplota sušení by nikdy neměla přesáhnout 40°C). Kořeny se loupou, aby se odstranily pryskyřičnaté, nepříjemně chutnající látky. Správně sušená, loupaná droga má sírově žlutou barvu. Z kořene lékořice se připravuje extrakt - naseká se na malé kousky a rozemele se. Vzniklá hmota se dále vaří dokud nezíská černou barvu a potřebnou hustotu. Vyvařením a odpařením vody se získá zahuštěná lékořicová šťáva. Extrakt se poté zpracovává do potřebného tvaru a nechá se ztuhnout.

Lékořice jako bonsai

Lékořice (Glycyrrhiza glabra) se dá pěstovat také jako bonsai. Důkazem jsou následující fotografie. [zdroj]